.png)
Pokud jste si ještě nepřečetli článek "Přidružené diagnózy u pacientů s Tarlovovou cystou (52 pacientů z České republiky a Slovenska)" a ani se nepodívali na článek "Infografiky vytvořené z článku "Přidružené diagnózy u pacientů s Tarlovovou cystou"", doporučujeme nejprve zavítat tam, poněvadž tento článek se věnuje specificky jedné části výsledků daného dotazníku.
Ve vyhodnocení jsme se zabývali pouze tím, kolik lidí obecně odpovědělo na otázky (zda mají hypermobilitu kloubů) ano/dříve ano/ne/nevím. To nám ale neříká například to, zda pracujeme se skupinou lidí, kteří nemají generalizovanou hypermobilitu, ale např. jeden člověk má hypermobilní kolena, druhý člověk má hypermobilní lokty... - anebo zda naopak pracujeme se skupinou, která se zjednodušeně dělí na hypermobilní jedince a na nehypermobilní osoby. V tomto článku bychom se tedy chtěli zaměřit na to, jaké bylo jednotlivé Beighton skóre účastníků dotazníku. Na konci tohoto článku se zaměříme na to, s čím vším je kloubní hypermobilita spojována.
Nejprve si popíšeme, co je to "Beighton score". Jedná se o test hypermobility, který je hojně používán především v zahraničí (je to asi nejpoužívanější test pro stanovení kloubní hypermobility). V České republice se nejčastěji používá nejspíš takzvané vyšetření hypermobility dle Jandy, které najdete hezky popsané na WikiSkriptech. Beightonův test jsme do našeho dotazníku vybrali proto, že se jeví o něco kratší a jednodušší na vysvětlení.
Co přesně Beighton score testuje? Celkem má 9 bodů a testuje dotknutí se palci předloktí (hypermobilita zápěstí), hypermobilitu malíčků, loktů, kolen a nakonec můžete získat bod za dotknutí se celými dlaněmi země při předklonu (bez pokrčení kolen, s nohama u sebe). Dle některých zdrojů je pro "diagnózu" generalizované hypermobility potřeba dosáhnout alespoň 6 z 9 bodů ve věkové kategorii dětí (před pubertou), 5 z 9 bodů ve věkové kategorii dospělých do 50 let a 4 z 9 bodů v kategorii dospělých nad 50 let.
Tento test má ale i své nevýhody: netestuje například žádné další klouby (krční páteř, ramena, kyčle, kotníky, prsty u nohou), kde se hypermobilita může skrývat. Někteří pacienti, kteří mají tedy hypermobilitu, ale ne v kloubech, které testuje Beighton, mohou snadno takzvaně "propadnout sítem" jako zdánlivě nehypermobilní. Toho jsme si všimli i v našem dotazníku: ptali jsme se pacientů na více kloubů než na ty, které testuje Beighton, ale jednotlivě jsme se je rozhodli nepočítat, protože by to bylo velmi zdlouhavé a komplikované. Někteří pacienti, kteří odpovídali, že hypermobilitu kloubů, které testuje Beighton, nemají, tudíž se mohli jevit jako nehypermobilní, ale pak například uváděli hypermobilitu kotníků, ramen, kyčlí a krční páteře.
Další nevýhodou je, že tento test je tak trochu "všechno nebo nic" - nepopisuje stupeň hypermobility a výsledky jsou tedy jen "není hypermobilní" anebo "hypermobilní". Též se diskutuje o tom, jak moc je přínosná část testu, při které má dát pacient dlaně na zem bez toho, aniž by pokrčil kolena ("Does the item ‘hands on floor’ add value to the Beighton score in identifying joint hypermobility?"), protože 1) někteří pacienti s hypermobilitou mají často zkrácené svaly na zadní straně stehna 2) v této části testu hrají roli i další faktory jako je například poměr délky nohou, těla a rukou. Toho jsme si mohli všimnout i v našem dotazníku: pokud pacienti uváděli velmi vysoké Beighton score a k plnému skóre (9/9) jim chyběl jen jeden či dva body, většinou jim chyběl bod za dotknutí dlaní země. Naopak pokud někdo nebyl obecně hypermobilní a měl například skóre 1/9, tímto jedním bodem bylo často dotknutí se dlaněmi země.
Limitací tohoto článku je samozřejmě fakt, že pacienti své potíže a hypermobilitu ohlašují sami a nejsou u toho měřeni a sledováni lékařem. To tedy znamená, že někdo může odpovědět, že má např. hypermobilní loket, ač hypermobilní loket nemá - anebo naopak, že nemá hypermobilní loket, který ale ve skutečnosti hypermobilní je. Snažili jsme se tomuto co nejvíce předejít vložením obrázků a popisů daného pohybu (a pacienti měli také možnost odpovědět "nevím", pokud by si byli opravdu nejistí), ale chyby se i tak mohou stát - nicméně i tak si myslíme, že výsledky budou i tak přínosné.
Sledování jednotlivých odpovědí místo celku bylo bezpochyby užitečné a zajímavé - dají se tak pozorovat určité vzorce a spojitosti, které jinak (při hodnocení celku) nevidíme. Například pacienti, kteří neohlásili hypermobilitu, autoimunitní onemocnění ani jiné degenerativní onemocnění (anebo boreliózu) často udávali, že zažili nehodu, u které si myslí, že mohla zapříčinit jejich cysty. Pacienti, kteří zase udávali například hypermobilitu, autoimunitní onemocnění, jiné degenerativní onemocnění či boreliózu o něco méně nahlašovali, že by měli úraz. Samozřejmě se ale našli i takoví nešťastníci, kteří jsou hypermobilní a do toho mají autoimunitní onemocnění a úraz - a podobně. Tento údaj jsme vyloženě nepočítali, ale všimli jsme si mnoha případů, které postupovaly dle tohoto vzorce.
Další údaje, které nás zaujaly: velké množství pacientů uvedlo hypermobilitu malíčků (to mohlo teoreticky vzniknout i chybou a špatným měřením, nicméně stále se jedná o realistická čísla), zdá se, že u hypermobilních pacientů se vyskytovala buď spíše hypermobilita velkých kloubů anebo hypermobilita malých kloubů (a u několika pacientů to působilo tak, že mají v některých oblastech poměrně vysoké skóre, ale pak mají buď hypermobilitu loktů anebo hypermobilitu kolen, ne oboje - nicméně se samozřejmě objevili pacienti, co měli hypermobilitu všech těchto čtyř kloubů). Někteří pacienti uvedli, že jim jejich lékaři neřekli, že jsou hypermobilní, ale následně popsali, že se dokáží dotknout palcem předloktí, mají hypermobilní malíčky a lokty a tak dále - to tedy samozřejmě podtrhuje fakt, že si lékař nemusí vždy pacientovy hypermobility všimnout anebo jí nemusí považovat za důležitou, takže tuto informaci pacientovi neoznámí. A naopak tam máme také účastníky, kteří zaškrtli, že jim jejich lékař řekl, že jsou hypermobilní, ale pak mají velmi nízké Beighton skóre - buď kvůli tomu, že jsou hypermobilní v jiných kloubech anebo proto, že byli hypermobilní dříve a v současné době už ne (např. věkem, degenerativním onemocněním kloubů, úrazem). Proto jsme se také ptali na dřívější Beighton skóre a ne jen na skóre současné - hypermobilita totiž klesá s věkem (a mnoho pacientů s TC je spíše starších, což ukázal i náš první dotazník) a některé studie ukazují, že anamnestické Beighton skóre může být podstatnější, než se zdá.
A teď už se přesuneme k jednotlivým skóre pacientů... Následující údaje doporučujeme číst na počítači, na mobilních telefonech mohou být řádky s údaji rozházené.
Jednotlivé skóre pacientů (nijak neseřazené - nebo tedy seřazené dle času vyplnění):
2 - 3 / 9 (1x "nevím")
1/9 (dřívější skóre 2/9)
7 - 9 / 9 (2x "nevím")
0 - 4 / 9 (4x "nevím")
0 / 9 (dřívější skóre 2/9)
6 - 8 / 9 (2x "nevím")
1 / 9 (dřívější skóre 2/9)
8 / 9 (dřívější skóre 9/9)
5 / 9 (dřívější skóre 6/9)
0 / 9
4 / 9 (dřívější skóre 7/9)
4 / 9 (dřívější skóre 5/9)
8 / 9 (dřívější skóre 9/9)
5 - 7 / 9 (dřívější skóre 7-9/9, 2x "nevím")
3 - 7 / 9 (4x "nevím" + oba dva palce velmi blízko dotknutí se předloktí)
4 - 6 / 9 (dřívější skóre 6-8/9, 2x "nevím")
8 / 9
0 / 9 (dřívější skóre 1/9)
2 - 4 / 9 (dřívější skóre 3-5/9, 2x "nevím")
1 - 3 / 9 (2x "nevím")
2 - 6 / 9 (4x "nevím")
5 / 9 (dřívější skóre 7/9)
7 / 9
2 / 9
0 / 9
4 / 9 (dřívější skóre 5/9)
2 / 9 (+ jeden palec velmi blízko dotknutí se předloktí)
1 / 9
4 - 6 / 9 (+ jeden palec velmi blízko dotknutí se předloktí, 2x "nevím")
1 / 9
3 - 5 / 9 (2x "nevím")
2 / 9
6 / 9 (+ oba dva palce velmi blízko dotknutí se předloktí)
2 - 4 / 9 (dřívější skóre 3-5/9, 2x "nevím")
1 / 9 (dřívější skóre 2/9)
0 / 9
6 / 9
4 / 9 (dřívější skóre 6/9)
7 - 9 / 9 (2x "nevím")
0 - 1 / 9 (1x "nevím")
0 - 4 / 9 (dřívější skóre 1-5/9, 4x "nevím")
6 / 9 (dřívější skóre 9/9)
1 - 3 / 9 (dřívější skóre 4-6/9, 2x "nevím")
3 - 7 / 9 (+ jeden palec velmi blízko dotknutí se předloktí, 4x "nevím")
1 / 9
0 - 2 / 9 (2x "nevím")
6 / 9 (+ oba dva palce velmi blízko dotknutí se předloktí)
0 - 2 / 9 (2x "nevím")
7 / 9 (+ jeden palec velmi blízko dotknutí se předloktí)
6 / 9
7 / 9 (dřívější skóre 9/9)
0 / 9 (dřívější skóre 2/9)
Když bychom počítali všechny "nevím" jako "ne"...
současnost minulost
Počet lidí, kteří dosáhli 5 a více bodů: 17 22
Počet lidí, kteří dosáhli 4 a více bodů: 23 24
Když bychom počítali všechny "nevím" jako "ano"...
současnost minulost
Počet lidí, kteří dosáhli 5 a více bodů: 23 31
Počet lidí, kteří dosáhli 4 a více bodů: 31 32
(Počítáme dosažení 4 a 5 bodů, protože to je potřebný bodový počet pro generalizovanou kloubní hypermobilitu u kategorií dospělých do 50 let (5) a dospělých nad 50 let (4), což jsou dvě kategorie, mezi které se řadí naši vyplňující. Minulé skóre zařazujeme proto, že se dle některých studií zdá anamnestické Beighton skóre jako podstatnější, než se dříve myslelo.)
Samozřejmě všechny "nevím" nebudou jednotně ani "ano", ani "ne", ale něco mezi tím - těch kombinací je však tak mnoho, že se to nedá ani pořádně spočítat. :-)
Průměrné Beighton skóre:
V současnosti, když bychom počítali "nevím" jako "ne": 3 / 9
V současnosti, když bychom počítali "nevím" jako "ano": 4 / 9
V minulosti, když bychom počítali "nevím" jako "ne": 4 / 9
V minulosti, když bychom počítali "nevím" jako "ano": 5 / 9
(Průměrné Beighton skóre se může zdát jako poměrně nízké proto, že se nám zde mísí pacienti s vysokým skórem s pacienty, co nejsou hypermobilní.)
Proč je hypermobilita vlastně důležitá, proč by nás mohla v tomto případě zajímat?
- Hypermobilita může být jedním z příznaků některých vrozených poruch pojivových tkání jako je například Ehlers-Danlosův syndrom či Marfanův syndrom. Ač jsou tyto poruchy velmi komplexní, tak se často udává, že je zjednodušeně definuje hypermobilita v kombinaci s křehkostí tkání. Přítomnost Tarlovových cyst může potenciálně ukazovat na určitou křehkost tkání. Pokud má pacient krom hypermobility a Tarlovových cyst i další potíže typické pro tyto poruchy (např. kardiovaskulární potíže, gastrointestinální potíže, křehkou/tenkou či hyperextenzibilní kůži a další), je možné, že by nějaká z těchto poruch mohla vysvětlovat jeho zdánlivě záhadné a komplexní obtíže.
- Hypermobilita je spojována s neurovývojovými poruchami (poruchy autistického spektra, ADHD, poruchy učení): ne každý hypermobilní jedinec má neurovývojovou poruchu a ne každý s neurovývojovou poruchou je hypermobilní, ale hypermobilita je jednoduše u takových lidí častější.
- Hypermobilita je spojována také s psychickými problémy jako jsou například úzkosti a panické ataky! Opět, ne každý člověk s úzkostí je hypermobilní a ne každý člověk s hypermobilitou má úzkost, ale studie naznačují silnou spojitost mezi těmito dvěma stavy.
- Hypermobilní lidé mají také o něco větší pravděpodobnost, že budou trpět například chronickou únavou, gastrointestinálními problémy (např. syndrom dráždivého tračníku), opakujícími se úrazy kloubů (zvrtnutí, subluxace, dislokace) a chronickou bolestí kloubů.
- Dle některých zdrojů mají lidé s hypermobilitou údajně větší pravděpodobnost dřívějších degenerativních onemocnění kloubů (a i páteře).